Do pranice

Růže krve
trnu
v oku vyřezává nenávist
že by láska vadně bezvadná
co v tratolišti kůže
za hlupáctví může

pán a saň

a vražda vrahy zabije
to se neví
proč se stalo
ale milovat bezcitně
nevyplácí se.


Zlo a kat
uškvařila žárlivost
majetnickost vytrestána byla
a poblila šílenství hroty slov
to metelic a zbičení
zamořilo dýmějovou moc.


Ach ty milenci rakovin
jenž krásou vlastní se obalamutili
nyní už hnijí
pod škraloupy umanutých hvězd
ten mráz je sladce ztužil
na kostičky kostí škodolibě za noc.



Při odzvonění umíráčkově

se dosti zarmoutila mše modlitby
za jejich lásku za hrob

pláče kostel ve svém stropu
zpěvů

do pranice rohů zvonic.