Strach
Strach
a bála jsem se je vzít do ruky,
pak sekačka je rozemlela na kusy.
Viděla jsem lásku
a cítila emoce,
ale strach nedovolil mi více.
Chtěla jsem psát vtipy,
ale skončila jsem u prvního slova.
Mozek se občas toulá
i myšlenka se vznítí
ba uvnitř hlodá.
Bát se je přirozené.
Ale někdy je i strachů více.
Pláč dusí plíce.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Podle mého gusta bravo *)
18.04.2023 16:19:47 | Dejvis
Děkuji, milý kamaráde.udelal jsi mi velikou radost.rada jsem četla tvůj úžasný komentář.
18.04.2023 16:22:09 | mkinka
Hezky napsané:0)
Podíváme li se strachu do očí, a povíme mu, co si o něm myslíme...vezme nohy na ramena, takový zbabělec to je:0)...ale pokud bát se jej budeme, vyroste a zbavit se ho lze jen tím, že to zažijeme... toho, co se děje, se už nebojíme...
16.04.2023 21:47:02 | čertííík
Pláč občas dusí plíce avšak prospěšný je někdy přece. Strach vždy přejde a poté láska odněkud opět vzejde.
14.04.2023 22:02:00 | Šimon Šrám
Největším hrdinou není ten, kdo zabil největšího draka, ale ten kdo překonal největší strach.
14.04.2023 17:14:32 | annanymsová
Dost dobrý!
Taky mi kdysi strach občas nedovolil udělat nějaký pro mě neobvyklý krok...
14.04.2023 16:17:54 | Koala
Přesně si tuto emoci pokroku, i zániku, vystihla, milá Jituško :*
Děkuji Ti a odháním od Tebe velký i malý strach, až zůstane jen teňoučký film strachu, který bystří smysly a dává pozor, aby se něco zlého nepřihodilo :)
Měj se co nejkrásněji, uklidněně, mile :)
14.04.2023 12:19:35 | Ondra