Asi poslání....
Asi poslání....
Asi poslání...
Je to už mnoho let,
co opustil jsi nechtěně tento svět.
Nemoc krutá mi tě vzala,
ani se mě vůbec nezeptala.
Chtěla jsem s tebou
prožít podzim života,
ona však rozhodla
utrápit nás všechny dokola.
Tímto způsobem mi
vryla rýhu do srdce,
kterou nezalepí
žádné pozitivni emoce.
Možná tam nahoře
tě andělé potřebovali,
proto tě takhle rychle
a nečekaně povolali.
Nemám ti to zazlé,
jen mi tady chybíš.
Pár let toto poslání mohlo počkat,
ať své pravnoučata vidíš.
Teď mi tady zbyly
jen fotky skoro stále živé.
Tyto vzpomínky ze srdce
nikdy nikdo nevyryje.
Tak příjmí aspoň pozdrav
z pohledem na to modré nebe.
Které mi připomíná,
že tam mám rodinu
a hlavně tebe.
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Milá Marto, objímám Tě vroucně!
Drž se a měj se nejlépe tak, jak to bude možné :* na líčko...
10.05.2023 14:08:40 | Ondra
Děkuji moc Ondro za podporu. Čas už zpátky nevrátím, tak aspoň na všechny vzpomínám a vzpomínky ukládám do básniček.
10.05.2023 14:12:59 | Marťas9
Bohužel, Marto, se vrátit skutečně nedá, ALE pokud ho porazila nemoc, tak by to stejně nemělo smysl - jen větší bolest by pak byla z další ztráty a on by nedošel klidu... Nejdříve by to chtělo stoprocentní lék a až pak vrátit čas - to by bylo ONO ;)
Tohle si totiž říkám také často, když vzpomínám na jistou ženu (láska mého srdce), která také odešla příliš brzy - také nemoc... Vyskytuje se v mé povídce Život - která ale není o té nemoci, nebo jejím průběhu, ale o něčem úplně jiném ;) i trošku s humorem ;)
Zmínil jsem ji kvůli naději, že smrtí nic nekončí, jen dočasně oddělí a pak se zase potkáme a bude fajn :) Nebo se mineme, přotože duše byla vyslána na další turnus ;)
Může se stát cokoliv...
10.05.2023 14:29:20 | Ondra