opět s kamarádkou ..

Láska ta jak přelétavý motýl je,ta neustálá změna mě jednou zabije. A opět sem u stejné otázky,proč já tím procházím, už jsem zase na dně. Potřebuju někoho, kdo by mě zvedl ze země.
Přemýšlím a do srdce píchavý šíp, ten mě bolí velice.
Umřu-li bude mi líp při svitu měsíce..
z oka padá jedna ze slz z tisíce.
Nechci tě vidět jednou do měsíce chci tě líbat polibky na statisíce.
Mám se snad utrápit a má duše propadnout ďáblovi,
nebo se mám zvednout ze židle.. a hurá začínají námluvy..
Něco jiného tady psát a něco jiného, říkat mám tě rád.
Tys pořád jen mi lhal a na city jsi nekoukal.
Proč vidět Tě musím každým dnem, že mě jednou políbíš bude mým snem.
Vidět tvoji krásnou tvář na malém hedvábném polštáři,milovat se do noci,jak to máme ve snáři.
Pojď se milovat, nebudem litovat.
Pokud budeš hodnej mohla bych se smilovat.
Budem jako dva neurvalý savci.
Slabý,ale v citech jako dravci.
Ruku svoji položim na tvoji hruď, nebude-li se ti to líbit, až potom mě suď.
Budeme spolu prolívat pot,a ten bude stékat až do bot.