Ledové jaro

Přišlo jaro

a místo mrazu odneslo všechen žár, co mi srdce tavil, aby jej vykoval do soukolí

tak kaleného, že vydrží lásku dávat až do skonání věků

Lásku pro dvě nejjemnější líce,

ruce hebké divé lvice,

nohám, co všechny střevíce

mohou závidět, neb neokouzlí více,

když kráse matky přírody

netřeba krásy díla ševce

Lásku k zvonu znějíc jen mým směrem, jež neutopí žádná zem ni voda

Lék na ticho jež nikomu a nikdy neprodá

za míň, než zrnko zlata ni víc než kápi kata

když s obojím, dávno tomu, byla počata

Lásku k pramenům vodních kruhů, jež řítí se do páru černých děr,

já mladý, plný sil, rvu kormidlem však loď si drží stejný směr,

kde z asteroidů čnící skály

rozdrtí vše na cáry

a já vím, že stejně umřu starý

v srdci osamělý