Lelkování

Jak Kolumbus pod bezbřehým mořem,

pozoruji jeho jména ptáky 

a sluneční tu vládne svit.

Popíjím jedy, jež mne

 kdysi složily,

chvilku vydechnout

v martýriu dne 

a snít pro ta léta,

jež jsme nežili.

Jedno přijde mi,

zda krev stydne,

mlčím, jinak řval bych,

listy větrem šumí

a čas si potutelně plyne.