Vzpomínka na bratrance

Vzpomínka na bratrance

Měla jsem vlastně dva brášky
jen jeden je však pravý.
Ten druhý  byl  bratranec
a my si pořád  hráli.

Byl jako můj druhý  bráška
dělali jsme blbiny.
Spolu také sportovali,
učili se množiny.

Zasvětil mě do muziky
tvrdšího kalibru. 
Jsem mu za to strašně vděčná
k jiné už netihnu.

Čas nás odloučil do svých rodin,
přesto jsme se viděli.
Scházeli  se u rodičů,
kde jsme vlastně bydleli.

Postupně pak odcházeli
do našeho nebíčka.
My mohli jen prohlasit,
že se po nich moc stýská.

Osud ale byl moc krutý ,
na bratranka poslal ortel smrti.
Několik let sní bojoval,
chvíli vyhrával, chvíli skóroval.

Vše dopadlo pro nás špatně,
pro něj dobře.
Už je taky tam nahoře.
Mezi svýma z domečku
a dohlíží na vnučku.