Sedíš si na kolejích,
broukáš si labutí píseň,
přemýšlíš o životě,
zdá se jak sen Tvoje tíseň.
Koleje zpívají s Tebou,
bzučí Ti nad hlavou vedení,
kol Tebe zlověstné ticho
rozřízne vzdálené hučení.
Hučení sílí a mění se v rachot,
koleje křičí, ať konečně zmizíš,
Ty však víš, že konec brzičko přijde,
co cítils před léty, znovu teď cítíš...
Vřítí se souprava do zatáčky
Tvůj život řítí se ke konci s ní,
žmouláš v ruce kopretinu,
labutí píseň dál nad tratí zní...
Vlak je již před Tebou, brzdy mu skřípají,
Ty však víš, že šanci ty brzdy nemají,
zastavit smrt, to je ješitná touha,
to, cos žil, oči Ti jako film přehrají.
Tu dum tu dum, tu dum tu dum,
skřřřřsssřtřřřsssssssiiiiiiiiiiiiiiiiii...
tdff.