Poslední říjnový den

Krutý byl ten poslední říjnový den

Tak moc přál bych si, aby byl to jen sen

Na židli stál jsem, pásek kolem krku

V hlavě jen prázdno, nikdo nebyl po mém boku.

 

Jeden krok do prázdna, pryč bylo vědomí

V tu chvíli nenapadlo mě myslet na své svědomí

Pásek však nevydržel, po chvíli byl na půl

Chvíli jsem letěl, pak na zem dopadnul

 

Po chvíli vstal jsem, do batohu hodil pár věcí

Musím jít pryč, nemohu tu zůstat přeci.

Stezka směr Plzeň, to byl vždy můj sen

Vyrazím hned, mám na to celý den

 

Polními cestami, lesy, z kopce i do kopce

Nebralo mé plahočení ani zdaleka konce

Síly mi došly, několikrát jsem na zemi ležel

I když v mé mysli bych raději běžel

 

Nakonec k zemi u silnice jsem padl

Opřel se o strom a totálně zvadl

Nevím, jak dlouho jsem ve tmě tam ležel

Dokud mě náhodný řidič se štěstím našel

 

Záchranku zavolal a zůstal tam se mnou

Ne nadarmo říká se, že lépe táhne se to ve dvou

Do tmy se po chvíli majáky rozblikaly

Záchranáři mojí teploty trochu se polekali

 

Po chvilce v sanitce na lehátku ležím

Můj pochod je u konce, už nikam neběžím

Než jsem se nadál, tak na příjmu sedím

Marně však do černé budoucnosti hledím

 

Končí ten poslední říjnový den

Bohužel nebyl to vše jen zlý sen

Sám jsem teď na pokoji na akutním oddělení

Celý můj život tak rázem se mění.