Pět minut
Pět minut
Rychlost, klus bdí.
Trmácení bez hesla
a život bez vesla.
Konec táhlá samota.
První minuta je vzpomínka
a druhá sladká zmínka.
Třetí jen hlt řeky
a čtvrtá pocit navěky.
V páté je myšlenka na lásku.
Holoubek letí
a vnímá na dálku.
Poslední minuta nemá přetvářku.
Komu se řekne Miláčku?
Úzkost jímá
a bere slova bez háčků.
Není život v pozlátku.
Sbohem, živote.
V smrti už nic nebolí.
Deprese nemá na další poschodí.
Podej mi ruku, paní v černém.
Nežiješ přeci v temném.
Jsi přechodníkem v čase.
Jednou mě vyvedeš
a dáš projevit v kráse.
Kdo v tíži
si nehledal virtuální spojence?
Domino, karty
i slova blázince.
Co je zbytek života?
Tvář vyděděnce.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Neplakej Jituško a měj radost i z každé pozitivni maličkosti. Zvířátka, kytiček, kamarádů atd. Pa a drž se.
21.07.2023 20:13:29 | Marťas9
Trochu mi to evokuje "triumf smrti", ale báseň by podle mého názoru byla působivější, pokud by ses v ní nesnažila o rým, protože ten se musí vázat s rytmem, který tyto verše nemají. Navíc bys měla více volnosti k pregnantnějšímu vyjádření myšlenky.
21.07.2023 12:52:57 | Zoroaster
Díky, ona to vlastně ani není báseň, je to takový druh psychoterapie vlastního já. Když člověk nemá kam jít v reálu, tak jde na Liter a brečí.
Až budu na tom líp, tak předělám.
Ono je to těžké, když duše se cítí sama.
Já vlastně nevím ani, co je forma, ani rým. Jen tady tzv. bezpečně brečím.
Co má člověk v dnešní době dělat?
Tak se alespoň vypíše z traumat, které neví, jak sám řešit.
21.07.2023 13:05:33 | mkinka