Už pár dní nenapsal jsem báseň žádnou
Žádný div, vždyť hlavu mám prázdnou
Myšlenek spoustu a pocitů taky
Nemohu spát, když nevezmu si léky
Když si je vezmu, mizím v jiném světě
Jsem jako čárka v jednoduché větě
Jakoby rytíř stál proti armádě celé
Není mu platný ani oblek z ocele
Obrovské bludiště a má duše v něm
Když cestu nenajde, pohltí ji zem
Na každém rozcestí démoni číhají
Špatně se rozhodneš a už tě trhají
Co je to za svět, do něhož to padám
Každou noc ztěží z něj cestu zpět hledám
Jakoby ve spánku Temný pán čekal
A moje tělo si na kousky sekal
Obrazy ve snu jsou odrazy duše
Peru se se stíny a křičím tiše
Ozvěny minulosti jsou všude kolem
Klid možná najdu za severním pólem
I když své bitvy ve snu vždycky prohrávám
Není to nejhorší věc, které se obávám
Když totiž vzbudím se, cítím se zklamaný
A to jen protože jsem zpět v tý realitě zkur..ný
Silné. Já teď dočetla knihu Tentokrát o magii snů a je v tomto směru dost inspirativní.
05.08.2023 10:21:03 | kozorožka