Slzy před Tebou skrývám,
do polštáře pak tiše brečím
Tvá opora mi velmi schází,
Tvé rty už mě nelíbají
Už nemůžu dál žíti,
nemám chuť na tomto světě býti
Síly mi docházejí,
na úplném dnu se nacházím
Naše hádky mezi námi panují,
jako sopka na povrch vybuchují
Naše hádky mě zároveň unavují,
raději bych přivítala usmířeni
To však stále nepřichází,
mám strach, že mě to dorazí
Energie ze mne vyprchává,
nová energie není nabitá
Přeji si, abys mne pochopil,
trošku mi porozuměl,
v nouzi mě podržel
Nepohoda je někdy, jenom uzlem na botě. Rozvažte jej, a láska opět v celé nahotě.*
09.08.2023 23:26:57 | šerý
děkuji Ti, šerý, za Tvá milá slova, po každé bouřce, která se přežene, se vyjasní
10.08.2023 06:04:07 | Misha
Trošku nadhledu, Míšo, přece se nemůžeš pořád chtít trápit!
Oblíkni se a vyraž ven, ráno si na něj vzpomeneš jen jako na matnou životní epizodu!
Zkušenosti, věř mi!:)
09.08.2023 21:03:33 | Žluťák
věřím Ti, jak ráda bych někam vyrazila, abych aspoň na malou chvíli zapomněla, ale nejde to:-(
10.08.2023 06:02:20 | Misha
ach jo...to je smutné:(
09.08.2023 19:31:33 | stormeater