Dával jsem lásku.....

Dával jsem lásku
a své srdce v sázku.
Když nevyšlo nevadí,
jednou to vyjde.
Jenže kdy štěstí
a láska přijde?
Stačilo vztáhnout ruku,
však ozvala se stará rána.
Ta stará jizva v srdci pálí.
Ohlédl jsem se a má láska
znovu byla někde v dáli.
Slza se pak skvěla v oku,
jak dlouhá cesta zbývá?
Kolik kroků?
Musím už jít dál.
Kam?
V jakém srdci
bych se teď hřál?
Cesta vede na rozcestí:
jedna strana:Láska a Lež
a ta druhá:Beznaděj a Štěstí.
Žádná z nich však není pro mě.
Nikdo neví o nuzákovi..o mě.
Co mám dělat?
Jít snad rovně?
Jít mimo cestu a potkávat jen zvěř?
Pro stromy les nevidět?
Ostatním lidem jen tiše závidět?
Obcházet je jako stín
a v životě nehledat víc než míň?
Po nocích ulicemi chodit
a v lidské bolesti a beznaději se mám snad brodit?
Vydal jsem se světem sám,
tak proč tak divný pocit mám?
Pocit…takový,takový že tu je,
že se mnou snad žertuje.
Slyším tiché:Tady jsem, sem hleď.
Však ohlédnu se a vidím holou zeď.
Holou? Ne, holou ne, krev schne na ní.
Ptám se:Kdo stál před ní nebo za ní?
Odpověď strohou pouze mám:
To kníže pán dal ráno popravit lásku vám.
Chodil jsem lesy a potkával jsem zvěř,
však ta více lidská byla.
Kéž by tu lidskou chátru boží ruka poučila.
Jsou to lidé plní hněvu, beze cti.
Prolhaní a plní lstí.
Hnusí se mi jejich svět,
chci zpátky do lesů,
chci tam a hned!
Už mi zbývá pouze štěstí hledat.
Jak?
Jak jim šanci zardousit ho nedat?
Láska je mrtvá, Lež a Beznaděj jsem našel,
Možná už je na čase abych taky zašel.
Ne!
Štěstí, kde jsi pomoci chci ti,
dostat tě z jejich dosahu než tě chytí.
U zdi by jsi skončilo jako Láska.
Život je pouze s osudem odporná sázka.
Tak ukaž se už.
Nemám za zády schovaný nůž.
Zavři oči a jen mi věř,
že neříkám ti žádnou lež.
Už se blíží, tak uteč, běž.
Nemohu ti jinak pomoci,
jsem jen nuzák
co životem se toulá po nocích.
Tak jdi a neboj se víc.
Smrt není zlá,
Smrt není nic.
Tak jdi a vem mé sny sebou,
do kapsy si je dej.
Můžeš je dát lidem
co taky snít přes noc chtěj.
Slzy do kapsy si dám
a budu pokračovat světem sám.