Budeme zase spolu
A já se bojím nebytí
Úsměvy plné vzdoru
Slova, co nikdo necítí
Čas kolem prázdně plyne
Těším se vůbec? Kdo to ví?
Možná se skláníš k jiné
Neptám se, ticho odpoví
Možná, že je to horší
Už jsme si všechno stihli říct
Zbytečnou lásku v sobě nosím
Jen neumím ji odhodit
Jak tonoucí v rukách svírám
Tebe, svůj záchranný kruh
Bolíš mě, stokrát zmírám
Nechce mě ďábel ani bůh
Ač mysl by to chtěla,
Srdce se zase nezeptá
Až půjdeš, zhasneš všechna světla
A ve mně bude jenom tma
I ta nejmenší světluška v srdci
Rozsvítí vesmír ...
I ta nejmenší jiskra v oku
Zažehne cit ...
A sfouknout to nikdo nedokáže.
29.08.2023 04:52:39 | Fialový metal
Už není naděje,
A ani motýl nedokáže
Z místa, co temné je
Vyvést do zlaté záře
Hvězdičku zhaslou, zrazenou,
Srdce se zeptalo....
A zbyla jenom tma
29.08.2023 22:06:26 | Lexi
Srdcebol... ale poetickej... i takhle to někdy je, zatra vždyť právě je to až příliš často :-(
17.08.2023 12:00:15 | cappuccinogirl
Někdy se cítíme ztlaceni.
Jako bludička v temném lese.
Čekáme na správné znamení
na tvář, co usměje se.
Jediné srdce pomůže
ten bludný kámen v srdci
odhodit, zničit otázky.
Proč se to, jen dít musí.
Posílám obejmutí milá Lexi,
kéž trochu zahojí tvojí bolest a trápení.
Opatruj se. *
16.08.2023 18:02:46 | jenommarie
Moc krásně-citem-srdcem-láskybolem napsáno..
Objímám Tě a klidně mi rameno nebo rovnou mě celého zmáčej - hlavně, když Ti to pomůže a bude zase lépe, milá Lexi ;)*
16.08.2023 13:46:00 | Ondra
...já, když bolím fyzicky,
tak potřebuji být tichá,
téměř nepovšimnutá,
ale když bolí srdce,
potřebuji, aby to teklo...
potřebuji to pouštět,
po kapkách, potůčcích
a někdy dokonce být přílivovou vlnou.
Za mě velké pochopení,
hezky napsané, Lexi :-)
16.08.2023 12:55:12 | Dreamy
Děkuji za pochopení :), když bolím fyzicky, zalezu si do ústraní a čekám, až to přejde. Když bolí srdce, krvácím dovnitř, slzím dovnitř, křičím uvnitř, až to všechno přeteče a musí to ven. A pak to holt odskáčete vy tady...
16.08.2023 13:06:52 | Lexi