Smutek II.

V srdci mého smutku temnota leží,

melancholie mě obklopuje jako těžký plášť

V duši mé se skrývá bolest nevyslovitelná,

slzy jako dešťové kapky padají

 

Smutek je jako stín, který mě pronásleduje,

zatěžuje mě a táhne dolu do propasti

V hloubi mého já se záře naděje ztrácí,

radost se vzdáleným snem stává

 

Mé srdce je zlomené jako rozbitá sklenička,

kousky se po celém nitru rozletěly

Smutek mě obklopuje jako tichý vězeň,

ve vlastním světě se cítím uvězněná

 

Ale i přes smutek v srdci mého bytí,

jiskra naděje zůstává, která nehasne

Věřím, že čas uzdravení přinese,

v sílu a moudrost se smutek promění

 

Tak nechť slzy po tvářích stékají, mou duši očistí,

smutek pramenem mé síly se stane

Budoucnost je plná nových začátků a příležitostí,

smutek bude jen zastavenou kapitolou mého života