Začarovaná
Začarovaná
Přiznávám
Že když směju se
Vevnitř tak pláču
Nad sebou
A když pláču
Stydím se
Sama
Před sebou
Na furt je začarování
V již zapomenuté
Dávné době
Jako trest za můj hřích
Jediného okamžiku
Nehodí se
Pro moje zamilování
Nesmyslného zla
Proti sobě
Mám vlastně plný břich
A tak
Když směju se
Tam vevnitř pláču
Nad sebou
A když pláču
Stydím se
Sama
Před sebou
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Nad touhle básničkou, milá Anfádis, nemusíš ani plakat ani se stydět!
Moc pěkná a snad ne příliš pravdivá:-*
24.08.2023 13:34:07 | Žluťák
Je to někdy začarovaný kruh..
ale i proti směru..s rozběhem myšlenek..
po smyčce..najdeš klíč a kouzlo se otevře..pro TVÉ a TEBE..
ta ochrana sama sebe..někdy pokulhává u všech.
Krásný den milá Anfádis* a opatruj se. :)
24.08.2023 12:18:37 | jenommarie
Rozumím. Pěkně napsáno.
Směji se, abych nemusela plakat. A když pláčem jsem přemožena, stydím se, že jsem se neovládla. Ale má to tak být. Je lepší se smát než plakat. A je dobře být sám sebou. Podle mého :-)
24.08.2023 10:12:53 | kozorožka
dneska smuténkuješ? Snad to bude jen na chvilku a zase se rozzáříš, zlatíčko...pohlazení konejšivé ti posílám... a doporučení...pokud je tahle básnička třeba jen trochu real, nebuď na sebe tak tvrdá, všichni děláme chyby, jsme lidi a člověk, to je tvor děsně nedokonalej :-)
24.08.2023 07:59:53 | cappuccinogirl