Jako
Jako
Stažená z kůže
do stavu beztíže.
Letím a nikdo nepomůže.
Zamávala jsem kostelu,
byl vidět z dáli.
Zas vedro pálí.
Na návsi cítím prázdno
a uvnitř žádné jasno.
Jako kosmonaut v cizí zemi,
procházím se myšlenkami.
Lidé mluví.
Já plachá
a vím, že občas
i slovo bolí.
V ruce loupák
a nohy jen jsi jdou.
Musí přes kráter.
modul tam nedostanou.
Přistání třeba Merkur.
A zas levituji.
Mlčím v cizím kraji.
do stavu beztíže.
Letím a nikdo nepomůže.
Zamávala jsem kostelu,
byl vidět z dáli.
Zas vedro pálí.
Na návsi cítím prázdno
a uvnitř žádné jasno.
Jako kosmonaut v cizí zemi,
procházím se myšlenkami.
Lidé mluví.
Já plachá
a vím, že občas
i slovo bolí.
V ruce loupák
a nohy jen jsi jdou.
Musí přes kráter.
modul tam nedostanou.
Přistání třeba Merkur.
A zas levituji.
Mlčím v cizím kraji.
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
i slova bolí... mnohdy více, než činy...
brouzdat se řekou bosou nohou a nechat své tělo prostoupit její svěžestí... pak snáze směr ku dalšímu putování nalezeš :) Opatruj se milá zlatá
25.08.2023 15:02:21 | narra peregrini
„Kto nechápe tvoje mlčanie, nepochopí ani tvoje slová.“ — Elbert Hubbard
24.08.2023 11:07:36 | IronDodo