Sedí dívky v jedné řadě
Jako bych je všechny znal
Aby ne, když každé z nich
Jsem kousek srdce daroval
Jsou tu všechny moje lásky
Všechny s Amorem prohrané sázky
Každé z nich jsem hladil vlásky
Poslouchal ty sladké hlásky
S tebou jsem si věčnou lásku slíbil
S tebou se zas prvně miloval
Tobě Tiffanyho prsten sháněl
A tobě modré z nebe sliboval
Některé z vás netušily
Jak moc jsem to dusil v sobě
Ty city, které sžíraly mě
Nepovím vám ani v hrobě
Pár z vás totiž po mě chtělo
Být jenom dva přátelé
Pro mě byly to však muka
A pro vás to bylo skvělé
Některým z vás ublížil jsem
Vina bude navždy se mnou
Pro vás už jsem pouze
Tou vzpomínkou bolavou
Bylo těžké vzdát se každé
Nechat vás odvanout časem
Zkusit na vás zapomenout
Nejít už za vaším hlasem
Kéž bych vám všem mohl říct
Kolik slz jsem pro vás ronil
Když na konec našich vztahů
V dáli smutně zvonec zvonil
Je to celé upřímné a pravdivé, jak to člověk cítí. Bolest, která srší zevnitř.
Svěření papíru z Tvého citlivého pohledu.
Život není jednoduchý a to zapomínání je někdy hodně bolestné.
Člověk to a to potřebuje ze sebe dostat a poezie se k tomu nabízí, aby si člověk ulevil duši. Nikdo není stroj a zevnitř to potřebuje.
25.08.2023 10:22:29 | mkinka
Moc hezký...ale příteli, je v tom spravedlnost, i holky pláčou a roněj slzy...z hodně podobnejch důvodů :-(
25.08.2023 10:15:29 | cappuccinogirl