Strach
Strach
když země se jinak točí.
Bledá jsem jako stěna
a ze stresů barvím se do zelena.
Počítám dny,
kdy jsem se smála.
Pak úzkost přicházela.
Strach je všeho kat.
Pohltí nás.
Hmat těsný
a život z pleny.
Co jsou vzpomínky,
aby nedrásaly v miliardách.
Kdo nechtěl si někdy smrt přát?
Slzy únik a zas krach.
Bolest duševní je tvrdý aparát.
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...jestli to na tebe takhle působí, mám radost. Skoro takovou, jako když čtu tvé básně. JT
26.08.2023 22:10:57 | mravenec
...ano, strach dokáže s člověkem zacvičit; znám to moc dobře. Ale ty si s tím umíš poradit; třeba zrovna takhle. Děkuji, ukazuješ cestu jiným. JT
26.08.2023 21:57:26 | mravenec
Děkuji za krásnou podporu Tvým komentářem. Hřeješ dobrem a to se mi líbí.
26.08.2023 22:04:55 | mkinka
Jituško objímám tě, ať víš že mi na tobě záleží, nenech se pohltit tomu náporu a stresu, chmurné nálady. Přítul se ke své kočičce i ona tě potřebuje a i lidé na Literu. Pa
25.08.2023 12:30:42 | Marťas9
Jituš, vždyť je takový slunečný den, otoč se k slunci čelem, snad tvé chmury trochu rozptýlí. Mně to pomáhá. Člověk se musí umět potěšit sám. Druhý to za něj bohužel udělá jen občas ;-)
25.08.2023 07:46:31 | kozorožka