Smutnou princeznou jsem se stala,
v srdci mém těžká bolest zavládla
Ztratila jsem vše, co mě dříve těšilo,
teď ve tmě trpím, v samotě se skrývám
Krásný zámek, který byl mým domovem,
se v temný a chladný proměnil
Verše se jako výstraha zvedají,
že v mém životě už není radostí
Můj princi, můj milý, kam Tvá láska zmizela?
V dálce se ztratila, Tvé sliby zanikly
Ve své vlastní bolesti jsem uvězněna,
bez naděje na šťastný konec
Pláču slzy, které nikdo nevidí,
mé srdce umírá, pomalu krvácí
Smutnou princeznou jsem se stala,
můj osud je zapečetěný
Ale možná jednoho dne zázrak přijde,
z tohoto vězení mě osvobodí
Možná se můj princ vrátí,
slunce na obloze znovu zazáří
Smutnou princeznou jsem se stala,
věřím, že to není můj konec
V hloubi duše se jiskra naděje skrývá,
budu bojovat, dokud nezvítězím
Mišulko, princezno smuténková, bojovat budem všichni, nejsi v tom sama...a s princi je to někdy holt těžký, v pohádkách se jim daří, ale v běžným životě... občas selhávaj...
11.09.2023 09:11:23 | cappuccinogirl
to s Tebou souhlasím, kapučínko, se svým princem to mám těžký, v poslední době mi dává dost zabrat a čím dál hlouběji se do smutku a žalu ponořuji, častěji se hádáme, ale úplně zbytečně, pak v noci nespím a všechny myšlenky se mi v hlavě honí:-(
11.09.2023 20:01:11 | Misha