Smutná princezna II.

V zámku tmavém, věčně zahaleném v mlze,

tam princezna žila, jejíž srdce bylo smutné

Krásná byla, jak jen snít lze,

ale v jejím nitru byla utajená trudná

 

V očích měla jiskru, která všem zářila,

ale v duši temnotu měla, kterou nikdy neztratila

Ztratila blízké, kteří jí byly drahocenní,

tak se její srdce na ledový kámen změnilo

 

V zámku se před venkovním světem skrývala,

radost si nepřipouštěla, jen smutek v ní žil

Věže byly vysoké, padací mosty byly spuštěné,

všichni se k ní báli přistoupit, protože věděli, že je zoufalá

 

Ale jednoho dne princ statečný přišel,

do zámku až k princezně do síně vnikl

S sebou naději a lásku přinesl,

princezna v jeho očích svou jedinou sílu našla

 

Princ jí ukázal, že svět není jen plný bolesti,

ale také radosti a sladkého potěšení

Postupně se její srdce roztápělo,

temnota z ní pomalu vyprchávala

 

Smutná princezna se v královnu proměnila,

její zámek ožil, denním světlem se rozjasnil

Lidé se k ní vraceli, aby její sílu poznali, 

princezna se pro všechny v okolí příkladem stala

 

Tak pamatujte na tuto příběhovou linku,

že i v nejtemnějších chvílích je naděje světla

Ať se vaše srdce ve smutku a bolesti neztratí,

ale cestu k radosti, štěstí a lásce ve světě pestrobarevném najde