Schody do nebe,
k oblakům výš a výš vzhůru stoupáme
Cesta je dlouhá, ale stojí za to,
vždyť na konci je nádherný pohled na světlo
Schody jsou vytesány z mramoru bílého,
lesklé, hladké jako voda v jezeře
Každý stupeň je jako kousek snu,
k nebeským výšinám nás vede
Když se dolů dívám, malý svět vidím,
plný starostí a bolesti, kterou nelze přehlédnout
Když se nahoru otočím, naději spatřím,
světlo, které září a sílu nám dává
Schody do nebe nás vyzývají,
abychom se že všech těch pout vymanili
Vzít za ruku sny a touhy stačí,
nechat se unést oblaky, které vítr pohání
Po schodech do nebe stoupáme,
srdce plné radosti a víry ve vše, co je možné
Za sebou všechny starosti a bolesti necháme,
směrem k nekonečnému prostoru vpřed jdeme
Po schodech do nebe, výš a výš,
klid a lásku najdeme, která nás obestře
Až se na vrchol dostaneme, budeme tam doma,
v nebeském království plném světla a slávy
Jednou si na ně vystoupáme a snad tam bude zářivě krásně bez bolestí, ale ještě si na hodně dlouho počkejme, ju?
01.10.2023 14:53:52 | CULIKATÁ
určitě ano, jednou mě ve snu navštívila babička, sedla si u nás v kuchyni na lavici a v tom snu mi řekla, že mi přišla říct, jak to tam nahoře vypadá, víc jsem se nedozvěděla, protože jsem se uprostřed snu vzbudila
Přesně tak, bude tam krásně bez bolesti, bez trápení, bez starostí, atd.
Ale souhlasím s Tebou, že my si na to ještě pěkně dlouho počkáme:)
01.10.2023 19:29:17 | Misha
Tak tohle se ti vážně moc povedlo, Mišulko. Celý to září... přeneslas sem do modra nádhernej kus svýho světla, zlatíčko moje :-)
30.09.2023 12:31:59 | cappuccinogirl
Tvá slova mě potěšila, dala jsem do téhle básněnky celé moje srdéčko, moc Ti děkuji za krásný komentář, kapučínko:-)
30.09.2023 19:45:08 | Misha