Ticho v kalnu bolesti
přízrak se noří z beznaděje
celibát nebo neřesti
stále drží otěž děje.
Vnitru touha bezbřehá
navenek smutek vrásčitý
když se svléknu do naha
vypadám jak zabitý.
Divím se snad sám sobě,
že život se bahnem vleče
a snít mohu jen o tobě
u Božích muk v kleče.
Jednou se bahno rozevře a brána štěstí se otevře, vyjde z ní konečně s úsměvem, kde radost zvítězí nad smutkem a hněvem... :-)
01.10.2023 15:00:56 | CULIKATÁ
smuténkuješ ďáble... ďáblům by se smutek měl přát...ale ty nejseš obyč ďábel, takže TOBĚ ho teda v žádným případě nepřeju... bude líp, stopro... furt to smutno nemůže bejt na jednom místě :-)!
30.09.2023 12:39:58 | cappuccinogirl
když duše se do smutku halí
a naděje spí někde v dáli,
pak zbývají snad jen představy,
někdy nás na nohy postaví
představy o všech dobrých věcech,
lze o nich mluvit ale i mlčet ...
nenechej si Ďáble od smutku poroučet :)
30.09.2023 10:01:46 | martinaV