Tonoucí

Miluješ dno skleničky
víc než její oči,
v pití skóre jedničky,
nehodláš s tím skončit.

Z alkoholu vavříny
poutají tvé dlaně
a ty na mol opilý
jí říkáš věty plané.

Že jsi spíš vlk samotář,
že flaška je tvá bohyně,
pak dáš tělo na oltář
a ústa smočíš ve víně.

V marnosti jak v bibli
každý den listuješ,
ty, tonoucí se stébly,
o životě žertuješ.

Svět se ztrácí v oparu
kořalky a piva.
Sytíš svoji otravu.
Ta ti v duši zpívá.