Vina
Vina
Sama před sebou jsem nahá.
Chladno uvnitř
a hlava dutá.
Nezaplaším číší vína.
Introvert uvnitř spílá
a sype se z mála.
Jsem plachá a tichá,
ale břehy umím mlít.
Prosím, život uvnitř píp.
Do klubíčka schoulená
a chrání mě peřina.
K čemu jsem souzená?
Tak opuštěná.
Starostí zahlcená.
A kde jsou děti?
Nepřijdou ani na rozcestí.
Čekám na smrt sama.
Objímá mě ta jediná -
česká abeceda.
Raz, dva
a tělo vlaje.
Jen múza hází do robotického přístroje.
Skafandr a stratosféra.
Tam možná přejde letargie
a celistvosti obnova.
Má robotka vůbec slzy?
Poví mi to nebe?
Poví?
Tam nahoře už člověka nic nebolí.
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Jak píše Cappu, máš to sakra těžké, ale nejsi na to sama. Okolo tebe je takové modro, jak na nebi. Tak nikde od nás neutikej, my ti tu rodinku nahradíme,po dusičce pohladíme.
09.10.2023 18:55:13 | Marťas9
Je hodně matek, které opustí své děti, myslících si, že přijdou do Nebe.
Tak nepřijdou. Do Nebe možná přijdou ty, které svým dětem odpustí jejich zapomnění, protože mateřská láska bývá silnější než všechny dětské viny.
08.10.2023 14:07:08 | J's ..
To je velmi silné psaní. Dokázal jsem do toho vcítit a rozumím těm pocitům. Opatruj se Jituško
08.10.2023 13:46:51 | fisus
tíživá umí býti vina.. na hrudi.. opatruj se milá
08.10.2023 13:25:32 | narra peregrini
Děkuji drahá narro
08.10.2023 13:26:39 | mkinka
Máš to zatra těžké, mikinečko drahá... ale tam nahoru nespěchej... v modré se zrcadli, tady nejsi sama, tady spoustu přátel máš, jsem s tebou, zlatíčko smuténkový...
08.10.2023 12:11:15 | cappuccinogirl