Epitaf zhroucení

Sedím a stalé vzpomínám
Své krvavé rány prsty přikrývám
Oči od slz červené,
Padám do jámy bezedné
Volám stále o pomoc,
Řvu do zdi: "Už toho bylo dost!"
Nikdo mi ze čtyř stěn nepomůže
Na hrobu hnijí zvadlé růže
Temný mrak přikryl mou duši
A srdce jen už ze zvyku buší
Chce se mi tak strašně spát
Proč mě Osud nemá rád?
Proč po mé smrti touží?
A mé tělo tady souží?
Proč? Co jsem mu udělal?
Nevím. Jen Bůh se mi směje dál