Slza z tváře padá,
srdcem na mě kouká,
v něm pláč a šero,
touha po osamění a sloučení
Jako křišťál se leskne,
síla bolesti v ní tančí,
jen tichým šepotem vzlyká,
o světě beze smutku sní
Slaza zákonům gravitace vzdoruje,
na tváři se jí odolat nedá,
ze sebe démony minulosti vypouští,
zraněné srdce v nás vyznává
Kapka ztraceného štěstí,
symbol naděje a trápení,
rychlými křídly času utíká,
s ní všechny strasti mizí
Padající slza tušeného vzplanutí,
poklad každé duše, co se probudí,
posel slibů lásky a radosti,
milostná píseň tajemna
Tak vzývám Tě, oh, slzo má,
z tváře padneš, v srdci zůstáváš,
vůně hořkosti i sladkosti melodie,
zní v Tobě a navždy nás provází
jednou je smích, podruhé pláč, někdy se ty emoce jako aprílové počasí střídají, děkuji Ti moc, i já jsem s Tebou, kamarádko milá...
18.10.2023 20:05:34 | Misha
To dvojverší "tak vzývám tě, oh, slzo má... z tváře padneš, v srdci zůstáváš...je nesmírně krásné, Míšo...
A moc se mi líbí i to "tušené vzplanutí" ... protože co je pouze tušené, tomu se ještě dá postavit, odolat...a nebo ne, když nechceš...to je asi dost hra o čas...než do toho "vletíš naplno" :-)***
Jsem s tebou, moje milá...
17.10.2023 19:10:43 | cappuccinogirl