Na pódiu z asfaltu a slz

Je to balet.
Všichni tančí jak nejrychleji mohou,
vždyť není kdo miloval by pomalost.
Je to balet,
co protne se v jednom místě:
dva cizinci
na chvíli
se milují.
V záři reflektorů, na něž se stojí fronty,
nekonečný rychlý let,
nadpozemské piruety v třpytných barvách
zvýrazněné smutkem, tím věčným smutkem bílých pierotů.
Tančí tam
a každý ví, kam dál.

Ti světlonoši, již vyšli z pekla,
odkudsi z podzemí, s náručí plnou lávy,
mizí v otáčkách.

Ale nikdo je nemůže stopovat,
neboť svět je ještě nezašpinil,
ne tolik, jako nás.

Ten déšť bolí,
nebo je to jen tím tichem
v šumivé hudbě baletu?