Korálek na konci nitě

Spřádalo děvče, spřádalo,

Malý věnec z korálků,

Přemýšlela nad životem,

Zda nezhasnout zápalku.

 

Malý uzlík na konci nitě,

Slaná slza, co odkapává tiše,

Pro svého milého, již nyní výše,

Odešel do vzdálené říše.

 

Korálek ostrý, jak břitva snad,

Na své cestě drápe nit,

Bolest, jež paty podlamuje,

Dívku už nikdo nemiluje.

 

Sedělo děvče, sedělo,

Ruce založené v klíně,

Přes slzy jiskra v oku neviděna,

Láska dvou, co již nic neznamená.

 

Poslední vzdech, matná vzpomínka,

Ruka v ruce, obnažená ramínka,

Takové zažívala radosti,

Neměla žádné starosti.

 

Poslední den tam avšak stála,

O svého milého se velmi bála,

Kdyby mohla zrádný osud pozměnit,

Život svůj za jeho klidně vyměnit.

 

Korálek jediný na konci nitě,

Jež zastavil se o uzlík hbitě,

Žádný další už ho nenásleduje,

A dívku už nikdo nepotřebuje.

 

Je sama jako ten korálek,

Co uvízl na konci nitě,

Osud nevlídný chutná trpce,

Jen čas dokáže vyléčit její srdce…