Bolavá
Bolavá
Na vlastní krev
se nezapomíná.
Stojím tu nahá
a hlava loutkou se stává.
Tělo se učí jíst,
když nechce.
Úzkost, deprese.
Myšlenky na smrt...
Ano.
Nelžu.
Ale ani tam nevidím úlevu.
Únik z balvanů.
Nechtějte,
abych se smála.
Jsem pořád máma.
Mám probrečená každá rána.
Není kam se ozvat.
Na smutek i temno sama.
Nezahojí se jizva drsná.
Melancholie je mi blízká.
se nezapomíná.
Stojím tu nahá
a hlava loutkou se stává.
Tělo se učí jíst,
když nechce.
Úzkost, deprese.
Myšlenky na smrt...
Ano.
Nelžu.
Ale ani tam nevidím úlevu.
Únik z balvanů.
Nechtějte,
abych se smála.
Jsem pořád máma.
Mám probrečená každá rána.
Není kam se ozvat.
Na smutek i temno sama.
Nezahojí se jizva drsná.
Melancholie je mi blízká.
Komentáře (21)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskKomentáře
Děkuji všem za podporu této básně.Udělalo mi to radost. Taková podpora je prima.
26.11.2023 09:44:01 | mkinka
Melancholie z tebe opravdu proudí po litrech, ale i u ní existuje určitě kohoutek, aby ten proud byl zastaven. Jen ho najít. Ale jsi silná a překonat to zvládneš!
Text jinak, leč smutný, krásný je.
24.11.2023 16:42:53 | Jupiterka
...smutné...řekl bych ti, že takových je nás víc...ale nebylo by to veselejší...
24.11.2023 16:20:07 | Marten