Zuřící smutek

Smutek ve mně jako bouře zuří,

je to však k nezastavení

V tmavých chvílích mě zcela zachvátí,

duše mými slzami se naplňuje

 

Vetřelce nenávisti ve mně hostím,

svou krvavou stopu zanechává

Mé srdce hoří, touha po lásce se vytratila,

zůstávám zde sám, ve světě marnosti

 

Osamělost mě objímá a dusí,

v říši temnoty se plíží

Ztracený ve vlastním vězení,

nikdo neposlouchá mé zasténání

 

Bezútěšnost mě obklopuje jako mlha,

nikde žádný slib, žádná naděje znít

Moje duše ztratila smysl života,

smutek ve mně sálá, nepřestává zuřit

 

Ale s nadějí v srdci zůstávám,

možná jednoho dne ten smutek povolá

V bouři se mohl zrodit i klid,

pak zase odvahu najdu, opět za svým štěstím půjdu