Žhavé uhlíky

do dlaní nabral jsem z hromady popela

sypu si na hlavu ze zbytku pod nohy

zoufale ztracený, v básni, jež dozněla

nechápu ticho jež slyším z oblohy

není mi do zpěvu, není mi do breku

když se tak dívám na svou vnitřní krajinu

jsme jenom poutník nucený v pokleku

splnit tvé cíle, pak shořím a pominu

schoval jsem do duše pár žhavých uhlíků

abych si vzpomenul, proč že to hořelo

úděl je každého nejenom básníků

když jinak to nejde

ťukat si na čelo