Hlubina

Jak mohu déle stát, když zemí zmítá třas,
když všechno krásné má teď tanganický kaz?
Vše dechem hlubin čpí a temnou studí vodou,
tu tvorba chvilkoVin - a já nemám stop kodon.

Vin vlny pnou svůj hřbet, bez břehů žití bol,
kde dřív jsme brali lesk, dnes komplex prázdných štol.
Se rozpad každý pár - bot a taky lidí,
já pouštím víru svou, jak strom, co ztrácí lignin.

Teď hladina strop můj, v sídle hladu paryb,
led bodá v hltech mých víc, jak vidím dna ary,
už pozdě plnit plíce, pozdě plnit přání.

Tak plavat vzhůru zkus, jen víry určí směr.
Kdo uvrh nás v ten proud? Kde pramen bytí tryská?
Chcem nabrat sladkých vod, život je mělká miska.