Miluju, když břízy šustí,
když z bříz padá listí.
Když je poslouchám,
do očí derou se mi slzy,
do očí slzám nezvyklých...
Vše vrací se mi v paměti,
ozve se v mém srdci…
Bude to radostné
a zároveň bolestné,
jako šepot o lásce.
Častěji vítězí jen próza.
V pošmourných dnech
s větrem a deštěm
burácejícím jako včelí úl,
pozdní spad listí...
Nad hrobem mé mámy
stejná bříza šustí...
To je důvod, proč
do očí hrnou se slzy,
do očí slzám nezvyklých...
Jaruško, děkuji a až ji půjdeš navštívit tak ji babičke prosím zarecituj.
PPÚ
07.01.2024 18:14:09 | Tomcat
Honzi velice ráda....já to měla v úmyslu a Ty jsi mě ,,prokouk."
Klidný večer.
07.01.2024 21:40:07 | Jarunka
Krásná báseň Honzi.
Hned jsem si vzpomněla na svoji babičku, která má u pomníku také dvě břízy.
Děkuji za báseň i vyvolanou vzpomínku.
PPÚ...
07.01.2024 17:39:40 | Jarunka
Krásné a citlivé, i fotka moc pěkná. Krásné místo pro věcný odpočinek pro milovanou bytost.
Moc děkuji za věnování.
07.01.2024 08:32:55 | kozorožka