Stojíš sama na bojišti krvavém,
chtěla bys, nejde to s úsměvem,
hněv sílí a cílí na tvou duši,
v černobílé ti to velmi sluší.
Natažené ruce, buší ti srdce,
pachuť na rtech cítíš trpce,
ke konci můžeš přikročit blíže,
nářky a slzy lemují kříže.
Zoufáš si a vinu hledáš,
kůži lacino přeci nedáš,
pošlapala jsi svůj stín,
odporný to byl čin.
Bojiště plné křížů ti nedají spát,
budeš tam nadále sama stát,
a pokud se tomu začneš smát,
já o tom budu navždy psát…
Artwork by HDsoundi
Tak tohle je silné. Předpokládám fikci...teda doufám v ni! Je to do šeda, složitost mysli, odhodlanost postavit se a bojovat proti všemu, co přijde... se skvělým koncem... pokud najde sílu k úsměvu a smíchu, ty si všimneš a budeš tam!Ale je mi jasný, že ty bys byl pro kohokoliv s rukou podanou k pomoci,i kdyby tu sílu k úsměvu nenašel! Super, Martínku. Skvělá story. A skvělý anime vobrázek. Takový mám taky hodně ráda.
18.01.2024 13:59:43 | cappuccinogirl
Cappu, jojo, je to fiktivní, ale i nemusí...a ten konec se dá vysvětlit dle toho, jakým způsobem a pohnutkou se ta dotyčná směje...zda je to škodolibý smích nebo ten s tím pocitem, že člověk se snažil udělat maximum...:-)
19.01.2024 07:10:32 | o3_gambit
Smích škodolibý...tož toho je líp si nevšímat...ten tváře "špiní" a smích jakejkoli jinej??? Nad ním netřeba přemejšlet...to je krásný zrcátko...já bych se taky usmála...:-)
Ale ty víš...o úsměvu něco říkat zrovna tobě??? To je jako bych se snažila nosit dříví do gambi-lesíka :-)*
Hezounkej usměvavej tobě, Martínku přeju.
19.01.2024 10:11:30 | cappuccinogirl