Příběh

Slunce mezi stíny
a nebyl to pohled
náhodný.

To ráno trefila se do jehly.
I když byla v úzkosti.

Ve stresu ruce udělaly zázrak.
Tu noc vnitřnosti daly výplach.


Zrodila se znovu
v kráteru svých bolů.

S červenou v srdci
padla hlavou dolů.

Nadechla se.
Dnes ještě mohu,
říkala vnitřnímu stromu.

Záhyby duše lemovaly krajku.

Minulost dala jí svěrací kazajku.

Sílu Divé Báry.
Prostě osud není skotačení.

Jaké bude její další převtělení?