Novosvětská

Jak ti může chybět nový svět,
Když ten starý ještě nezmizel za zatáčkou?
Kouřící štíhlé komíny, zmrzlé nosy a vlakové koleje
Do nikam,
Kde končí ty směrovky, bílé a osamělé,
Nasáklé šipkou, rudou jako krev
Nebo úsměv,
Vždycky druhý.

Jak můžeš stýskat
Po zelených stráních,
Když hřejivé louky ještě nevychladly
(Pod záplavou květů němých jako den anebo smrt
Vždyť je to skoro totéž).

Proč nečekáš na rachocení rozjetého vlaku?
Utíkáš, aniž bys udělal krok.
Proč chceš zpátky,
Aniž se podíváš vpřed?

Nejspíš ten vlak projede bez povšimnutí,
Pestře šedavý
A tak hlasitý, že nejde přehlédnout.
Stín, který nikdy nepřekryje slunce,
Se sotva dotkne tvého těla
A zmizí v nenávratnu.

Bude ti dál chybět nový svět,
Protože běžíš beze kroků
A vlak do budoucnosti už dávno minul
Dny, které se kdysi staly.

A koleje vedou do nikam.
To jsi měl takový strach
Z poslední stanice
V západu slunce,
Kde leží nový svět?

Už dávno zešedivěl,
A než tam doběhneš, zůstanou jen ruiny.