Zmačkaná báseň
Zmačkaná báseň
Slzy až po ramena.
Slova skoro němá.
Sny utekly do ztracena.
A báseň cizí rukou
padá do koše.
Umírá poslední naděje,
že slovo pokvete.
Nikdo jí nenajde.
Tiše a skromně umře.
Za sto let si někdo vzpomene.
Bylo to dítě nadané.
Ale už nevstane.
To duše přihlíží z nebe.
Už nebrečí.
Jen déšť sype.
A maluje chodníky
ba tiše prosí.
Smím?
30.01.2024
Slova skoro němá.
Sny utekly do ztracena.
A báseň cizí rukou
padá do koše.
Umírá poslední naděje,
že slovo pokvete.
Nikdo jí nenajde.
Tiše a skromně umře.
Za sto let si někdo vzpomene.
Bylo to dítě nadané.
Ale už nevstane.
To duše přihlíží z nebe.
Už nebrečí.
Jen déšť sype.
A maluje chodníky
ba tiše prosí.
Smím?
30.01.2024
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
