Tvé srdce je stínem zahalené,
někde v dálce ztracené
Ve svém nitru světlo hledá,
láska Tvá je beznadějná
Ticho jako srpek měsíce pulzuje,
mezi námi se jako tětiva na luku napíná
Srdce se do nekonečné tmy vejde,
avšak v jeho nitru naděje jako věčný plamen září
Tvé srdce temnotou kráčí,
snad se ke světlu a lásce zpět navrátí
V nejtemnější chvíli plamen naděje vzplanul,
Tvé srdce znovu svou píseň zpívat začalo
V zatuchlém zatmění cestu k sobě hledá,
svit nového rána přijde
Tvé srdce svou cestu zpět najde,
znovu láskou Tvé srdce opět zahoří