Psala jsem
Psala jsem
teď už slunce svítí.
Psala jsem,
jak raketa letí.
To bylo dávno,
kdy sousedka hrála
na piáno.
Pak o lásce plné květů
a teď ve slovech brečím
duší nahá světu.
Své sny jsou být básní.
Realita není.
Ptáčkové žijí,
jako má slova,
co se třepotají.
Dám nový restart?
Nevím.
Slza zas běhala
včera i po zádech.
Hluchá noc
a rychlý tep.
Slyšela jsem
své srdce
a postel říkala -
leť.
Není to báseň,
jen šelest
po probuzení.
To slza
oblékla další převtělení.
Další mezipřistání.
86 77.
Čísla lhát neumí.
Komentáře (14)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
nejsem si úplně jistá, jako bývalá účetní, o těch číslech... :-))*
18.02.2024 10:19:32 | Iva Husárková
To je den narození.
18.02.2024 10:22:14 | mkinka
omlouvám se, to jsem nevěděla... objímám Tě :-))*
18.02.2024 10:30:58 | Iva Husárková
Mé básně jsou občas jako šifry. I já sama. Objímám též.
18.02.2024 10:38:36 | mkinka
šifru mistra Leonarda jsem kdysi přečetla za noc, ale to jsem ještě neměla z mozku krupičnou kaši, dneska jsem vděčná za dešifrovací klič. děkuji moc. :-))*
18.02.2024 10:42:31 | Iva Husárková
Rádo se stalo a dokud se píše, tak se žije a léčí se každá melancholie.
18.02.2024 10:43:22 | mkinka
ano. :-))*
18.02.2024 10:46:03 | Iva Husárková
Ju.
18.02.2024 10:46:18 | mkinka
asi brzy odpadnu, Hjustne... měj veselý zbytek dne. :-))
18.02.2024 10:48:50 | Iva Husárková
A tak posílám kočičkové pozdravy.
18.02.2024 10:49:43 | mkinka