Nostalgie

Peříčka vlaštovek
Jemná jak dětský smích
Zůstala v polích jako vděk
Od ptáků, daleko teď na cestách svých

V pokoji matný svit žárovek
Z vůně krbu a růží jsem si kýchl
Slzy smyly mi barvu z duhovek
Kraj spí, pod sněhem ztichl

Připomeň mi měkkost pohovek
A zář v očích tvých
Jak byl jsem tam rád a svoboden
Řekni, že nežil jsem jen v iluzích

Zbyl mi už jen tvůj duch
Němý a uvězněný ve fotografiích
Za tebou zůstal těžký vzduch
A červi žijící v tvých ostatcích

Kraj dávno už zapomněl
Chlad do srdce mu dýchl
Objetí, při kterém jsem se chvěl
A nad osamělým hrobem vzdychl