Schoulený okamžik samoty
Schoulený okamžik samoty
Smotat se
Do klubíčka
Já chtěla bych
Jako bych nikdy
Nebyla červotoč
Co hryzá dřevo
Než praskne
Či měňavka
Pašerák virů
A chtěla bych být
Být třebas motýlem
S rozfoukanými křídly
Sněžícím tiše s elegancí
Nekonečně nádherné vize
Třepotavé kouzlo rozbřesku
I když takhle křehká stvoření
Ta přeci nikdy neobletí svět
Nebo by možná i stačila
Drobounká sardinka či tak
Krvácející z té neschopnosti
Věčné neschopnosti najít klid
Ani ježek by nebyl špatný
Chráněný před světem
Lesem maliní, malou
Hrstkou toho ticha
S nádechem snů
A osaměním
Bez konce
Kdo by
Chtěl
Kdo
Pověz
Měl by
Alespoň
Nepatrně
Měl by rád
Červožrouty?
A nakonec
Do klubíčka
Se přeci stulí
I člověk, ač ten
Vždycky nakonec
Vstane — protože
Nikdy nedokáže
Vypnout mysl
Nalézt klid a
Jenom tak
A třebas
Docela
Zcela
Sám
Být
Být
Sám
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.