Vězeň vlastního domu

Ve svém vlastním domě jsem vězněm,

stěny tiché, přesto se hlasitě smějí

Světlo či slunce do oken nepronikne,

ruce se dotýkají stínů, co mě sevřely

V mysli zpěv ptáků zůstal uvězněn,

touha po svobodě mě těžce tíží

V domě jsem sama a přesto nikdy sama,

ve svém vlastním domově hledám klíč,

co mě vysvobodí

Srdce mi bije stejným rytmem jako dřív,

ale v očích záblesky smutku se odrážejí

Moje duše tady stále bloudí,

ve svém vlastním domě jsem vězněm,

neboť se ztratila

Za okny svět se točí dál,

já ve stínu svých myšlenek zůstávám stát

Toužím po světle, po svobodě, ve svém vlastním domově,

kde jsem uvězněna chvíli čekám,

na znovu nalezenou sílu