Žiletka
Žiletka
Anotace: moje básnička o žiletce
Někdy se řežu jako smyslů zbavená.
Říznu se do ramene,kůže se rozestoupí
a temný chlad do mého těla vstoupí.
Chladný kov mi kůží projede,
a já,já myslím na nebe.
Krev rudá z rány mi teče,
vím že život mi už neuteče.
Kapka za kapkou pomalu padá
a já připadám si stále mladá.
Až ze mě krev vyteče,
konečně mi život uteče.
Konečně budu moci odejít
a výčitky ze sebevraždy nebudu mít.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Žiletky...na holení či jako trend?
Tak sama nevím...rozhodla jsem se reagovat na tuhle báseň, protože mi řezání se žiletkami,které čeasto překračuje až v děsivě rozsáhlé sebepoškozování připadá jako velice zajímavé téma. Upřímně řečeno, co se týče mě, vždycky jsem žiletky používala pouze na holení nohou, i když mi v hlavě stále blikala myšlenka nad tím, že dnešní společnost bere úmyslené řezání jako trend. Nemyslím tím zrovna emo, ale vlastně se to může týkat kohokoli z nás. Nebo ja snad dané, že žíly si musí podřezávat jenom emaři, protože to patří do jejich stylu a spousta lidí je považuje za psychicky labilní? To je hloupost. Tohle může potkat i vás.
Nedávno jsem narazila na internetu na jeden komentář, že KDYŽ SE ŘEŽU, CÍTÍM, JAK S MOJÍ KRVÍ ODCHÁZÍ PRYČ VŠECHNY STAROSTI, BOLEST A TRÁPENÍ. A tehdy jsem se nad tím snad poprvé zamyslela. Napadlo mě, že sebepoškozování nemusí být jen psychická porucha,ale spoustě lidí může přinést nesmírnou úlevu. Úlevu ,které jsem já možná nikdy nedocílila...
Žel bohu, pak mě potkala řada smutných událostí, které na mě nějak padly. Doma ani u přátel jsem se nedočkala pochopení, a tak jsem sama v koutě pokojíku brečela a nevěděla jsem, jak dál.Najednou mi připadlo veškeré moje setrvání na světě zbytečné, nemělo cenu dál žít. Ale co to plácám??? Musím tady být. Mám mamku, nového přítele a spoustu kamarádů, u nichž jsem si jistá, že by jim moje smrt přinesla ještě větší smutek, než teď prožívám já sama... Ale z toho pocitu jsem se potřebovala nějakým způsobem dostat ven, abych byla schopná zas normálně fungovat a byla ze mě zas ta stará, veselá a potrhlá Hanka.
Vzala jsem si dědovu žiletku značky Astra a dvakrát jsem se řízla do levé ruky. (Dvakrát jen proto, abych dokázala světu i sama sobě,že nejsem srab. Jinak jsem myslela, že se mi něco stane!)
Místo opěvovaného pocitu úlevy a osvobození se dostavilo pouze šílené štípání a trocha krve, z čehož jsem se málem zbláznila. Ihned jsem letěla pod vodovod a následně pro desinfekci a ruku jsem si několikrát vysušila sterilními gázovými tamponky a poté ještě asi třikrát převázala (rovněž sterilním) obinadlem.
Od tý doby mám z žiletek trauma a k holení používám pouze ty dámské, růžové, značky Venus od Gillette anebo radši trpím hodinu a půl s epilátorem.A co jsem tímto příspěvkem chtěla vlastně říct? Jen to, že sebepoškozování se nesmí brát jako trend,kdy vás rodiče patrně zavrhnou,ale vašim přátelům budete připadat nesmírně IN. Řezání nemusí dělat dobře každému a patrně s touto činností musíte být nějak...spjati. Spojeni. Tímto nechci naznačit, že by to měl být snad váš celoživotní úděl, neberte to jako osud. Prostě se řezejte, když vám to dělá dobře a uleví se vám. A nedělejte to jen proto, že vám to nakazuje splečnost dnešního ztřeštěného světe,která toleruje a ještě dlouho bude tolerovat parakticky cokoliv...
14.05.2008 01:04:00 | gftgffhbnjbhvgmjvfjngf
oh, myslim, že skvěle zpracované téma... snad jen, že to neznáš z vlastni zkušenosti:(
25.04.2007 19:41:00 | synthetic darkness