závist

smutná je bělost v karmínovém rámoví
stárne jako záclona co to všechno ví,
lampy odráží na zdech tisíce vin
po cestě pláče žlutě jak margarín

voní mi i prach co se zvedá
při došlápnutí na podlahu
už věřím, že čas je neposeda
a mám chuť podlehnout vrahům

co vábili smutek na chvíli
když vzduch se ráno tetelil
rád by zůstali ještě dýl
jenže člověk se holt nemýlí

nabízím Tě jiným, milá závisti
jak úspěšně, to dlouho nezjistím
ale někdo se chytne a nepustíš
...
a i kdyby ne tak co, jsi nesmrtelná