Noční ulice, jen ticho a klid
Doznívají ozvěny denních kroků
Lampa smyslně poblikává
A já nechci ještě jít domů
Měsíc rozesel plný pytel hvězd
Toužím být na jedné z nich
Daleko odtud
Jen já a ...... ty?
Ano ty
Ty, co ukrýváš se v mých myšlenkách
Ty, po které stále zeje díra v mém srdci
Ty, která jsi byla smysl v mém chaosu
Ty, která se možná díváš na stejnou hvězdu
A snažíš se zakrýt mé stopy, co otiskly se do tvé duše
Tak jako já odtesávám tvé jméno ze své hlavy
Ale marně
Sklopím hlavu a brodím se po chodníku pokrytém smutkem
Nohy těžknou, srdce bolí,
Obě oči slzy roní
A díra po tobě se jen tak nezahojí
Srdcem jsi psal, to je znát. Naprostej souhlas s komentem toho moudrýho tuláka pode mnou:-)**
12.03.2024 14:02:01 | cappuccinogirl
Věř nebo ne, ale psal jsem to rukama :-) Hlavně jsem rád, že jsem se znovu naladil na psaní, už mi to vážně chybělo :-)
12.03.2024 19:07:05 | fisus
Tož ruku srdce vedlo...uznej spojnicovej provázek:-):-):-) Už jen ta tvá láska k psaní je srdeční záležitost:-) Příteli, to srdce tam je, ať chceš nebo chceš...a ty chceš, viď:-):-):-)**
12.03.2024 19:10:03 | cappuccinogirl
To víš, že tam je kousek srdce, bez toho by to nešlo. Ale po odchodu z PP jsem byl v naprostém útlumu. Psal jsem jen do notesu. Ani času moc nebylo. Ale je na čase být znovu aktivní :-)
12.03.2024 19:13:33 | fisus
Nikdy se nezahojí, jen čas otupí hrany bolesti a smutku.
Děkuji za báseň, je celkem hezky čitelná a emoce v ní jsou dobře cítit.
Jen tak dál
PS: ne, v té bolesti
12.03.2024 08:26:44 | Luko tulák
Moc děkuji za komentář. Nad některou básní sedím dlouho, ale tahle byla napsána během pár minut. Díky za tvé zastavení :-)
12.03.2024 12:09:04 | fisus