Dříve jsem hrával hry, plný radosti
Dříve jsem neskákal, do té propasti
se jménem samota, která tu dřímá,
v rohu pokoje je jako živá
Cítím se, jako žralok na souši
Jako oáza na vyprahlé poušti
Jako opilec, co přespává v houští
Jako potápěč, který na dno se spouští
A ráno ze snu snad procitnu
a v kráse života se zas ocitnu
Kdybych já jen nelhal sám sobě
Vždyť já jen nechci tu samotu v domě.
Vybral sis správnou cestu, tady v modrých řádcích je svět v pořádku, vítej mezi nami, hezká báseň
17.03.2024 08:40:03 | Marťas9
Dobrý;-)
Vítej.
16.03.2024 22:17:36 | Žluťák