Hory prý přenáší
a kámen láme,
teď oděna v rubáši
celičká chladne.
Pod sebou vavříny,
věneček z myrty,
po těle modřiny,
namodralé rty.
Na rakev bílou
pyšné hory shlíží,
z místa se nepohnou.
Lásku smrtka sklízí.
Zažil jsem už mnoho takých,
co z hrobu opět povstaly,
Nosferatu pamětí mdlých
zbytek krve ze mě vysály:)
Pěkná, Marti:-*
17.03.2024 13:53:20 | Žluťák
Snad nebude až tak zle. Jinak je to dost dojemná smutná báseň.
Chce to vyjít ven na sluníčko a je líp.
17.03.2024 12:03:40 | Paulín