Obraz
Obraz
Tahy štětce
končí u slz.
Místo barev
trčí potok,
který tělo
protíná skrz.
Tuto noc plula mnou emoce,
že i květ v rozpuku
ztrácí líce.
Mokrý je stisk
a láska risk,
že zažene nás
k vnitřní díře.
Střídá se černá
a vrhá bílá.
Cesta smíru
i nehledání
vlastní viny
dlouho trvá.
Už nikdy Tvá.
Cítím se neživá.
Vytrysklá barva
tempery
tělo rozkládá.
Duše se sžírá.
Samota rdousí
a za každým koutem
jistá zrada.
Je těžké
přes všechno
mít se ráda.
končí u slz.
Místo barev
trčí potok,
který tělo
protíná skrz.
Tuto noc plula mnou emoce,
že i květ v rozpuku
ztrácí líce.
Mokrý je stisk
a láska risk,
že zažene nás
k vnitřní díře.
Střídá se černá
a vrhá bílá.
Cesta smíru
i nehledání
vlastní viny
dlouho trvá.
Už nikdy Tvá.
Cítím se neživá.
Vytrysklá barva
tempery
tělo rozkládá.
Duše se sžírá.
Samota rdousí
a za každým koutem
jistá zrada.
Je těžké
přes všechno
mít se ráda.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Mít rád sama sebe, to je opravdu moc těžké, pokud je v duši bolest pro ztrátu. ST. Silné verše. Víc si věřit.
22.03.2024 20:22:00 | Paulín
Když jsem psal před pár dny báseň o malování, chtěl jsem, aby to vyznělo nějak takhle, jak tu píšeš. Ale v básních zkrátka nenacházím ta správná slova. Klobouk dolů před tebou, jak úžasně umíš psát.
22.03.2024 17:14:23 | fisus
Děkuji, to píšou slzy a objímám. Já často píšu a přitom brečím. Cítím to až na kost. Je to má terapie.
Já bych raději psala veselé, ale nejde to. Ten smutek vrhá velký stisk do duše.
22.03.2024 17:20:21 | mkinka