Do západu slunce ztrápený muž se dívá
Na lavičce sedí, v ruce revolver se mu kývá
Už nechce dál jít tou urputnou cestou
Jedině Smrt může se stát jeho nevěstou
Oklamán životem a všemi sladkými sliby
Tak jako každý na cestě své dělal chyby
Štěstí? Láska? Ty nikdy nepřišly k němu
Falešné naděje byly mu k ničemu
Už dost bylo bolesti, strasti a smutku
Už nebude nikomu dělat jen loutku
Pozvedá revolver, ke spánku ho přiloží
Rána
Ticho
Další ztrápená duše je na pravdě boží
Na 1 báseň příliš mnoho klišé.
24.03.2024 09:47:36 | Iness
Píšu pro sebe a na "klišé" nekoukám. A co se i tom myslí ostatní, je mi u ...... sedací partie :) Hezky den.
24.03.2024 10:48:10 | fisus
Člověk není nikdy sám, rozhlédni se, každý strom a každá kytka je s tebou, i ta bouřka, i obloha...a jeden moudrý člověk řekl: když na tebe jde splín, zvedni se a jdi něco dělat, nejlépe pro druhé. Je v tom velké kouzlo, zkus to...
24.03.2024 07:22:52 | paradoxy
i já měla v posledních dnech, pár takových myšlenek... jsou to JEN myšlenky, víš to, že jo? vypsat se, a jít dál... najít to hezčí, na co se dívat...
23.03.2024 23:01:41 | Sonador